Finsko 2008

8.-10.2.2008 krytí Finsko

Cesta dlouho plánovaná se stala skutečností v okamžiku, kdy Jaspis začala hárat. Heslem bylo: "kdo se bojí nesmí do lesa" a tak jsme se nedaly odradit šílenými informacemi o nákupu letenky, cestě letadlem se psem na palubě. Chtěla bych poděkovat všem za jejich morální podporu, Mgr.Anne Ilčíkové za podporu materiální v podobě krásného palubního zavazadla:-) i když její věty typu "Aleno hlavně si pamatuj větu - moje letadlo uletělo, prosím kdy letí další", kterou mi říkala po té co se dozvěděla že ještě pár hodin před odletem se budu nacházet 100km od Helsinek v Lahti, bych označila spíše za morální nabourávání:-)).

Před cestou jsem napsala mnoho mailů pro Marju-Leenu a blížící se budounost nabírala stále přesnější rozměry. Konečný itinerář byl: v pátek přílte a krytí, návštěva v chov. stanici A´dreams, sobota krytí a prohlídka Helsinek, neděle cesta do Lahti na chovnou přehlídku a odlet. Zvláště neděle mě poněkud děsila, ale byla jsem ujištěna že mé obavy jsou liché.

Kupodivu vše se povedlo. Letenka byla zakoupena a já s Jaspiskou jsme se bez problému dostaly do letadla pana kapitána Mošničky, se kterým jsme pak letěly i domů. Jaspiska naprosto perfektně zvládla všechny bezpečnostní kontroly. Detekčním rámem prošlo bez vodítka ( které muselo do rentgenu) s výrazem znuděného manegera. Následně pak na lětišti usnula a probudila se až v Helsinkách. Nic jí nevadily ani turbulence, kterými jsme prolétali.

V Helsinkách si mě vyzvedla Marja-Leena a jely jsme do hotelu, kde mi zamuvila pokoj.Před hotelem bylo nádraží, na které přijela Anna-Maria a Rino. Na vysvětlenou: Rino a jeho panička žijí cca 400km daleko a v Helsinkách bydlela u strýčka. Já se ubytovala a Jaspiska s Rinem byli zjevně nadšeni:-).

Ještě večer jsem se jela podívat k Marje-Leeně do sídla v současnosti nejlepší finské chovatelské stanice:p. Cestou jsme si povídaly o všem možném. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že bohužel i ve Finsku mají problémy s chovateli, kteří mají třeba 15-20 psů a odchovávají štěňata pro peníze. Trpasličí pinč patří mezi velmi oblíbená plemena a hlavně černá štěňátka se prodávají velmi dobře:-(. Marja-Leena ač nejlepší finský chovatel v součastnosti vlastní 5 psů. Dva dobrmany psa a fenku, jezevčíka ( jak pozanamenala Anna-Maria salámového psa), který je jejícho manžela a dva pinče Status - sestru Soldiera a Golana z legendární chovatelské stanice Beit Hamaayan. Golan měl být původně jen zapůjčen, ale nakonec ve Finsku zůstane. Přiletěl týden přede mnou stejným letem přes Prahu. Bohužel chovatel David Efrat má v současné době zdravotní problémy a musel být v nemocnici. Naštěstí už to je lepší. Zajímavá informace byla, že má ve svém "kennelu" většinu psů amerického typu. Marja-Leena zdůrazňovala že Golan amerického typu není. Všichni její psi samozřejmě žijí v domě s majiteli a jejich dva měsíce starým miminkem, jsou velmi přátelští a zvláště dobrmanu a jezevci jsem se vzhledem k háravé Jaspisce moc líbila až nakonec jezev šel do klece a dobrman dostal vyhubováno. Status alias"Sanni" je nádherná fenka, je nejvíce izraelského typu z celého S vrhu, fantastasticky úhlenná, perfektní hřbet, hlava, kostra, stejně jako Soldier a Symphony plnochrupá. Naprosto oprávněně patří mezi světovou špičku. Nadšeně se nechala chovat na klíně a drbat na zádech:-). Golan je také špičkový pes a určitě o něm uslyšíme. Jen je bohužel vzhledem k nemoci Davida Efrata v horší kondici.

Do hotelu mě odvezla Anna-Maria a pravděpodobně její bratranec, který měl typicky angické jméno, ale já už byla tak ospalá že jsem ho hned zapomněla.

Druhý den kolem jedenácté jsem s Annou-Marií jela do Helsinek. Bylo hnusně, ostatně jako po celou dobu. Kdo by se do Finska těšil na "ladovskou" zimu byl by velmi zklamán. Po sněhu ani památka a celé tři dny padalo něco mezi mlhou a deštěm, teplota cca. 3 nad nulou. Jak mi bylo řečeno normální to není. Že by klimatické změny? Náš pan prezident by Vám vysvětlil že je to blbost:-((. Helsinky jsou staré jen asi 500 let a jejich architektura je spíš moderní. Široké rovné ulice, nové domy. Na molu u moře jsem si kopila sobíka s finsko vlajkou ( nebo snad losa? Naše přírodovědně založená rodina se neschodla o jakého kopytníka se jedná). Hezké byly kožešiny z sobů, bohužel vzhledem k tomu že jsem měla jen palubní zavazadlo bych jí neměla kam dát leda že bych se tvářila že jde o ošacení, ale to by bylo asi dost průhledné:-)) římský centurio ani lovec z doby kamenné nejsem:-)). V osmipatrovém domě jsem psům koupila hračky. Napříkad řechtajícího koně - naprosto strašivé ve spojení s Hvězdulkou a tenisák zašitý do figurky člověka se kterým jsem doma pak několik dní spala, protože Iki si ho zamilovaně nosil do postele. Anna-Marie říkala že má tento obchod ráda protože mají i potřeby pro koně což je její druhé zvíře krom Rina.

Fontána s lachtany. Trajekty čekají v přístavu.

Po příchodu na hotel jsme zjistily že Rino, kterého Anna-Maria nechala v koupelně s pelíškem a vodou rozškrabal futro od dveří. Co teď ? Telefonát pro strejdu nám zajistil sprej s barvou, kterou přinesla večer když jsme byly domluvené na večeři. Začala česko-finská spolupráce. Přece jen bylo vidět vliv Přemka Podlahy, protože zatímco Anna jen tak opatrně stříkla trochu sem, trochu tam, já se toho chopila a vzala jsem to poněkud razantněji. Výsledek byl víc než dobrý:-)). Na večeři jsme se domluvily, že druhý den kolem osmé nás vyzvedne Sanna, majitelka A´dreams black Ace a Ivory a s ní pojedeme do Lahti, kde Marja-Leena dělala rozhodčí na "breeding testu"

Ráno jsem se nasnídala na naprosto perfektní snídani formou švédského stolu a pak se jelo. Nejdřív k Marje-Leeně a následně za ní do Lachti. Je vidět že Finové jsou národ F1 a různých automobilových závodů, protože Marja to řezala ve svém rodiném autě opravdu ostře, až nám mizela ve vodní tříšti. V Lachti už se scházeli lidé s pinči. Přišla Hanna s Minni a Mandy - pro neznalé A´dreams black Symphony a Urikou. Taru Hartu z chovatelské stanice Baron Castle a mnoho dalších. Opravdu měla Marja-Leena pravdu když říkala, že uvidím mnoho zajímavých psů. Byla jsem seznámena s Sari Salmi a Ville Meronenem s chov. stanice Dada Do´s, kteří měli zadanou hočičku po Vynynce. Bohužel holčičky byly nedostatkové zboží a tak se bohužel nejen na ně nedostalo. Plánují vzít si hočičku z dalšího vrhu tak uvidíme. Ještě si to rozmyslí, přece jen otec Lucky L. Maxe je Fin a tak né až tak nepříbuzný. Sari je velmi sympatická paní a já byla moc ráda že jsme si popovídaly. Globálně to byl moc pěkný den. Konečně jsem si promluvila s lidmi, které jsem znala jen pře mail:-). Také jsem měla radost že Jaspis se mezi finskými pinči rozhodně neztratí, naopak. Tak pak už jen "hodit" Annu-Marii na nádraží a se Sannou zpět do Helsinek a na letiště.

Gate 31c a hurá domů!!

Na letišti jsem ještě stihla, jak mám bohužel ve zvyku, vytvořit chaos když jsem si při nástupu do letadla někam šoupla palubní lístek a nemohla ho najít. Letuška naštěstí usoudila, že nevypadám na protřelého teroristu a pustila mě. Měli jsme to štestí že se cestou nazpět roztrhaly mraky a tak jsme viděli Helskou kosu, Krkonoše ( Sněžku jsme téměř lízali břichem, jak říkal můj známý v kontextu s Mount Everestem:)) a dokonce si myslím že jsem viděla milovanou Novou Paku.

Co říci na závěr? Že se těším až zase pojedu na sever a doufám že to bude brzy. S Rina jsem byla opravdu nadšena. Ten pes prakticky nemá chybu. Zařadila jsem ho mezi top 5 psů. Je úchvatný s temperamentem arabského plnokrevníka, naprosto perfektní neuvěřitelně pevnou stavou těla. Stejně jako Lucky L. Max. To je pes, který Vás prostě musí nadchnout a kterého jsem si opravdu zamilovala. Přidávám pár fotek. Bohužel fotky Rina nejsou nic moc, protože vzhledem k přítmnosti Jaspisky opravdu nechtěl stát:-).